Historie

Historie Prahy

První obyvatelé dorazili do oblasti Pražské kotliny ve starší době kamenné, ovšem Slované, coby současní obyvatelé, osídlili toto území mezi 5. a 6. stoletím. Během období vlády Přemyslovců vyrostla na skaliscích nad Vltavou první dvě hradiště. V 9. století byl založen Pražský hrad a v 10. století Vyšehrad. K prvním českým panovníkům patřil i sv. Václav, po tisíc let považovaný za patrona České země. Románské památky, vzpomínky na vládu Přemyslovců, symbolizuje Jiřský klášter na Pražském hradě a četné rotundy rozeseté po Praze.

Ve 12. století se v podhradí objevilo obchodní středisko, kde se kromě Čechů usadili též Němci a Židé. Městu dalo jméno nejspíše právě toto centrum, které se se svými zpevněnými prahy nacházelo na brodu řeky Vltavy. Podhradí na levém břehu řeky Vltavy se nazývá Malá Strana a dnes je populární především díky svým malebným uličkám, zahradám, hospůdkám a měšťanským domům. Druhá strana řeky se nazývá Staré Město, k němuž přiléhá židovské město. Rozvoj této části Prahy se pojí s gotickým obdobím, kdy vyvrcholila vláda Karla IV. Lucemburského. Tento panovník povýšil Prahu na hlavní město Evropy a stavebně jej obohatil o Nové Město, kde se nalézá Václavské náměstí a Národní třída. Roku 1348 založil Karel IV. univerzitu nesoucí jeho jméno a postavil kamenný most jako spojnici mezi Malou Stranou a Starým Městem. Karlův syn, Václav IV., byl svědkem šíření církevní reformace, se kterou se pojí jména jako Jan Hus a Jan Želivský.

Nový rozkvět současného hlavního města nastal za prvních Habsburků, především za vlády Rudolfa II., který nechal Prahu povýšit na císařské sídlo. Na Pražském hradě i v jeho okolí vyrostly nové paláce, z Prahy se na čas stalo centrum evropské vzdělanosti a kultury, jejímž důkazem byla Rudolfova proslulá umělecká sbírka. Po jeho smrti se však do čela dostali opět jen místodržící, kteří svou vládou místní obyvatele značně neoslnili. Během krátké doby došlo k bitvám, plenění a kapitulaci města. Záhy utekly do zahraničí tisíce evangelíků, jejichž majetek nabyli Lichtenštejnové. Všeobecný úpadek, který Prahou vládl, byl zakončen třicetiletou válkou.

Katolická protireformace 2. poloviny 17. století se pojí s barokním stylem, který se podepsal na dnešní podobě města Prahy. V té době vznikla řada barokních chrámů, paláců a měšťanských domů. Karlův most byl obohacen o většinu ze svých 59 soch a za Marie Terezie získal Pražský hrad svou nynější podobu. Za vlády Josefa II roku 1784 se konečně spojila všechna čtyři pražská města - Hradčany, Malá Strana, Staré Město a Nové Město - a tím se Praha stala druhým největším městem tehdejší rakouské monarchie.

V 19. a na počátku 20. století v Praze působilo mnoho umělců a vědců, mezi které patří Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Jan Neruda, Tomáš Garrigue Masaryk; z menšinové německé či židovské komunity pak kupříkladu Franz Kafka. V téže době vyrostly v Praze další stavby, mezi něž se řadí Národní divadlo, Národní muzeum, Rudolfinum a secesní Obecní dům.

Mezi dvěma světovými válkami se Praha ve svých předměstských oblastech značně industrializovala a rozrůstala se i měšťanská výstavba. Pro období po 2. světové válce, pro období totalitního režimu, jsou typická rozlehlá panelová sídliště. Harmonie historického centra Prahy byla narušena budovou parlamentu, Novou scénou Národního divadla a Palácem kultury na Vyšehradě. Jedním z nepopiratelných kladů je vznik metra, jehož 3 trasy byly uváděny do provozu od roku 1974.

Po revoluci v roce 1989 vznikaly v Praze banky, hotely, obchodní centra a zájem se orientoval i na rekonstrukce mnohých památek.

Malá Strana

Malé kostely byly obklopovány nezávislými kolonizacemi v oblasti dnešní Malé Strany již v 9. století. Malá Strana získala status města od krále Přemysla Otakara II. v roce 1257. Malá Strana se rozkládá na kopcích pod Pražským hradem. Během vlády Karla IV. byla Malá Strana obklopena středověkými gotickými hradbami. Malá Strana získala svůj charakteristický barokní ráz v 16. století. V 17. a 18. století se běžná městská zástavba doplňovala o velké množství aristokratických paláců. Ze všech částí Prahy se Malá Strana za svou existenci změnila vůbec nejméně. Od 18. století zde nově vyrostlo jen malé množství budov. Tyto impozantní barokní paláce a staré domy jsou pravou chloubou Malé Strany.

Malostranské náměstí tvoří centrum Malé Strany spolu s kostelem sv. Mikuláše. Výhled z Malé Strany přes řeku Vltavu na starou Prahu je neméně fascinující. Nerudova ulice bývala hlavní cestou vedoucí k Hradu a také částí Královské cesty. Tato ulice dostala své jméno po známém spisovateli a básníkovi Janu Nerudovi, který žil v domě nazvaném “Dvě slunce”. Na Nerudově ulici můžete nalézt malebné restaurace, malé obchůdky se suvenýry, stejně tak jako ambasády různých států. Zajímavým prvkem Nerudovy ulice jsou dobové vstupní dveře některých domů. Tyto staře dekorované dveře a symboly domů nad nimi byly ve středověku používány místo čísel domů.

Karlův most

Most spojující Malou Stranu a starou Prahu je 515 metrů dlouhý, 10 metrů široký a je postaven z pískovcových bloků.

Karlův most je jedním z nejstarších mostů střední Evropy. Byl postaven na místě starého románského Juditina mostu (1170), který byl výrazně poškozen povodní v roce 1342. Kamenný nebo Pražský most, který se od roku 1870 nazývá Karlův most, byl založen v roce 1357 Karlem IV., králem českým a svatým císařem římským. Původní stavební projekt vypracoval Mistr Otto a celá stavba byla dokončena v roce 1402 pod dozorem Petra Parléře.

Tento most je také proslulý svými 30 barokními sochami a skulpturami z 18. století (M. B. Braun, F. M. Brokof). Originální sochy byly již nahrazeny kopiemi.

Roku 1993 byl Jan Nepomucký, farář, který odmítl prozradit zpovědní tajemství královny Sofie českému králi Václavu IV., vhozen do řeky Vltavy. Na zdi, ze které byl do řeky vhozen, byl vztyčen mosazný kříž s pěti hvězdami. Legenda říká, že tomu, kdo se dotkne kříže tak, aby každý prst dosahoval na jednu z hvězd, se splní jeho přání. Lidé též často poctí dotykem číslo na spodní části sochy svatého Jana Nepomuckého, protože to podle pověsti přináší štěstí.

Oba konce Karlova mostu jsou střeženy věžemi. Staroměstská věž byla vztyčena ve 14. století a je prací Petra Parléře. Dekorace přední strany představuje krásný příklad evropského sochařství pozdní gotiky. Tuto věž zdobí figury Karla IV. a Václava IV., svatého Vojtěcha, svatého Zikmunda a svatého Víta. Celá sbírka je pak doplněna říšskými heraldickými znaky.

Národní divadlo

Repertoár Národního divadla zastupuje činohra, balet a opera. Základní kámen Národního divadla byl položen během velké národní revoluce v roce 1868 a v roce 1881 byla tato neorenesanční budova slavnostně otevřena. Konalo se zde pouhých 12 představení a Národní divadlo v srpnu téhož roku vyhořelo. Divadlo bylo opět otevřeno roku 1883 po spontánní peněžní sbírce. Toto národní úsilí a nadšení pro věc dalo vzniknout mottu “Národ sobě”, které se objevuje na oponě v Národním divadle. Na venkovní i vnitřní výzdobě divadla se podíleli čeští věhlasní umělci (J. Zítek, J. V. Myslbek, M. Aleš, F. Ženíšek, V. Hynais a další).

Pražský hrad

Pražský hrad je jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí České republiky. Pražský hrad byl založen princem Bořivojem z rodu Přemyslovců v 9. století. Pražský hrad původně sloužil českým panovníkům jako rezidence. V roce 1918 se stal sídlem československého prezidenta. Od 1. ledna 1993 plní Pražský hrad funkci sídla českého prezidenta. Jedná se o komplex budov představující všechny styly a období architektury. Pražský hrad je podle Guinessovy knihy rekordů největší středověký hrad na světě.

Každou hodinu můžeme u bran Pražského hradu zhlédnout ceremoniál střídání stráží. V poledne je potom tento ceremoniál doplněn fanfárami a standarty na I. nádvoří.